MDŽ - Mužský Den Žízně
První zmínka o mužské žízni je oficiálně datovaná neznámým písařem od roku 1469. Po vyhrané bitvě u Kotzenbeervaldu, prohlásil král Beerandl II. "Já mám žízeň, že bych vypil všechno co teče! Sudy sem!"
Ale dle pramenů, které si generace mužů předávají ústně, je samozřejmě mnohem starší a sahá až do doby kamenné. Původně se tento den slavil v únoru, ale tento měsíc je příliš chladný pro odpočívání na chodníku, či u cesty, tak se časem přesunul na 8. březen, kdy už je o něco tepleji (později to nešlo neboť při teplejším počasí byly muži většinou ženami vyprovokováni k válkám, dle přísloví "ve sněhu se blbě bojuje a kdo má pořád v mrazu prát uniformy", takže zbyl jen začátek března).
V roce 1908, bohužel ve stejný den jako náš svátek si švadleny v New Yorku sobecky usmyslely stávkovat. Protože to bylo něco nového, média se tímto začala zabývat a donekonečna psát. Nastupující síla žen si tento den uzurpovala pro sebe a naši zkratu MDŽ si vzala za svou.
Muži se svého svátku nikdy nevzdali a MDŽ vždy slavili a slavit budou. V dobách odboje šli pod zástěrkou koupení nějaké nevýznamné kytky slavit svůj svátek. Toto je zkrácená historie mužského svátku, samozřejmě obsáhlejší dějiny jsou dohledatelné v historických kronikách, to nám nikdo neupře.
Již slavný výrok Galilea "a přece se točí" byl vyřčen v hospodě U Gambrelda, když vznikla panika, že došlo pivo.